Ahoj! :-)

Opravdu trošku opožděně přeji krásného Valentýna a těm, kdo jsou sami, tak přeji brzké nalezení lásky :-)

Omlouvám se, že se ozývám až teď, ale od čtvrtka až do včerejška jsem byla mimo můj domov, protože jsem se na ten krátký víkend nastěhovala k... (vy víte komu ;-) ). Nejkrásnější víkend a jarní prázdniny a úplně nejnádhernější Valentýn. Na každý den jsme si něco naplánovali a většinou jsme to tak i uskutečnili :) Povedlo se nám to.. Společnou silou :-)

Jsem za ten strávený čas s ním moc vděčná a jsem šťastná, nevěřila jsem, že by jsme spolu mohli být šťastní ještě víc než předtím. :-)

Máte nějaké zážitky z Valentýna? Klidně i některé zážitky z předešlých zamilovaných svátků :)

Mějte se

♥

Sledujete tenhle pořad? Myslím, že je to skvělý pořad, obzvlášť když máte depresi (hádky s přítelem, s rodinou, s přáteli,...). Uvědomíte si, že jste na tom možná ještě dobře, oproti těm lidem, kteří se třeba neviděli patnáct let a většinou kvůli hlouposti...

Tady dávám odkazy na videa nazvaná "Hádka matky s dcerou". Viděla jsem to v televizi a teď jsem si to ještě pustila na youtube a musím říct, že z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu věřím, že ta matka se opravdu snažila a že tu chybu neudělala ona, ale na druhou stranu.. Proč by jí ta dcera tolik nenáviděla? Opravdu nevím, které z nich bych měla věřit.

P.S: Hrozně moc ráda bych vám sem napsala a vysvětlila, co všechno se vlastně stalo a proč jsem s blogem byla rozhodnutá skončit, ale už to nechci a nebudu rozebírat a už vůbec ne takhle veřejně. Minulost je minulostí a mé prohřešky byly odpuštěny, takže vše je opět ok...

Je to tu k ničemu. Už to tu není takový, jako to bylo dřív...

Přesto se vracím. Já už nemám co ztratit... To, čeho jsem si cenila nejvíc, už totiž nemám..

Můžeš si pogratulovat, jsi svině jak má být! Rozešli jsme se, jsi se sebou spokojená?!

Protože teď už je mi všechno jedno, chci to tu obnovit... Nic jinýho kromě tohohle blogu mi nezbylo.. Ale jestli mi zase bude ona dělat problémy... Tady to zabalím.

JE MI TO LÍTO, ALE S BLOGOVÁNÍM KONČÍM. MYSLELA JSEM, ŽE ASPOŇ SEM MŮŽU NAPSAT SVÉ POCITY A MYŠLENKY OTEVŘENĚ, PROTOŽE SEM CHODÍ JEN HOLKY, ALE BOHUŽEL.. JEDNA HOLKA, CO SEM VLEZLA, JE SVINĚ! JESTLI SEM CHODÍ POŘÁD, TAK SI TOHLE URČITĚ ČTE A URČITĚ VÍ, PROČ TO SEM PÍŠU! KDYBYS ASPOŇ MĚLA TU ODVAHU A NAPSALA SI MI SEM KOMENTÁŘ.. A NESRALA SE MEZI MĚ A MARTINA!!!!!!!!

MĚJTE SE..

SBOHEM!

Podívejte se na to datum... Je zvláštní.. Nezdá se vám? Zrcadlové...

Tak se mi zdá, že se vrátím ke starému zvyku... Psát na blog jen v nejhlubší, přinejlepším alespoň v hluboké depresi.. Možná jste si všimli - a možná taky ne - ale vždycky, když sem napíšu článek, ze kterého je znát mé štěstí a nadšení, pak sem buď napíšu opačnej článek, tedy že jsem na dně apod., nebo se týden neozvu.. To proto, že nikdo nesmí vědět, že jsem šťastná. Protože se to vše pak zvrátí...

Taktéž se mě neptejte, jak na tom s Martinem jsme. Protože když se mě někdo zeptá, jsme na tom zrovna skvěle a když to přiznám nahlas, druhý den se hádáme... Nevím, jestli tohle mám nazvat osudem nebo jak, ale prostě mi nejspíš není dopřáno se radovat naplno a dlouho.

Mějte se...