Pořád to bolí! 1

6. července 2009 v 20:18 | Geheimnis |  Pořád to bolí
Pořád to bolí! 1.díl
,,Cože?!Kopačky?!Ale…Ale proč?!Tome!!"chytnu jeho tvář pevně do své dlaně a pohlédnu mu hluboce do očí.,,Slyšela jsi dobře,Evo.Rozchod!Už to není,co to bývalo…Sorry!"řekne mi sprostě do očí.Nevím,jestli zadržím slzy…Ale nebudu před ním brečet!Ne!Ted´ ne..,,Jasně…Máš jinou,že je to tak?"syknu hlasitě a jeho tvář od sebe odvrátím.Mlčí..A mlčení je souhlas!,,Já to věděla…Tome,proč?!"strčím do něho.Pořád mlčí.Znepokojuje mě to.

,,Tak se sakra aspoň přiznej!"vykřiknu na něho a slzy mi vytrysknou sami od sebe,naprosto samovolně.,,Zapomeň na mě!"zařve Tom a odejde z mého pokoje,možná mu i tekly slzy.,,Tome…"šeptám do prázdného pokoje,kterým se rozléhá můj sten a pláč.,,Evi,co se stalo?Tom odtud vystřelil jako stíhačka…"vyptávala se mamka.,,Nic!Vůbec nic se nestalo!"vykřikla jsem v afektu.Mám mamku ráda,ale jsem zmatená,křičela bych na každého,kdo by na mě v tuhle chvíli promluvil.,,Ale no tak,holčičko..Pohádali jste se??"začne se znovu vyptávat.,,Nee…Rozešel se se mnou!!Beze slova omluvy nebo vysvětlení!!"obejmeme se a moje horké slzy jí umokřují tričko,což mi právě vůbec nevadí.,,Kočičko moje,to bude dobrý…Běž se někam projít,zavole Romče a popovídejte si…Uvidíš,že čas zahojí všechny rány…"hladí mě po vlasech a klidným hlasem mě konejší.,,Ale jizvy zůstanou…Máš pravdu,zavolám Romi…Pomůže mi,vždycky…."a vytáhnu z kapsy u džínů mobil,vytočím její číslo a když to zvedne,řeknu:,,Ahoj,prosím,nemáš čas?Potřebuju s tebou mluvit…Je to důležitý…Jáse stavim a půjdem někam do cukrárny,jo?"stručně jí oznamuju.,,Jasně že mam čas,na tebe vždycky.Ale ty máš nějakej divnej hlas,co se stalo?Něco s Tomem?!"ulekaně se mě zeptala.Když vyslovila jeho jméno,opět se mi z očí vyvalily slzy.,,Bingo…Všechno ti řeknu,po telefonu to fakt nejde…Hned jsem u tebe!"rozloučím se a mobil strčím zpátky do kapsy.,,Tak já jdu mami,snad přijdu na jiný myšlenky.Ahoj!"líbla jsem ji na tvář a vzala si mikinu z předsíně a už jsem si to mířila k Romi.
Zazvonila jsem a Romča už vyběhla ze dveří,připravená na všechno.,,Ahojky zlatí!Tak co se vlastně stalo?!"zeptala se při obejmutí.,,Tom…Tom se se mnou rozešel!"vyhrkla jsem ze sebe a v tu chvíli se mi zase zaplnili oči slzami.,,Cože?!Ten blbec ti fakt dal kopačky?!Neví,o co přišel!!Pocem…"s politováním mě opět obejme a uklidňuje.,,Nejhorší je,že mi ani neřekl proč!A byl nějaký divný…Přišel mi smutnej,ale na mě byl odpornej!Protivnej..Nevim,co se s nim stalo!V posledních pár dnech se choval divně.."potichu jsem jí vše vylíčila cestou k blízké cukrárně,ve které jsme se s naší skvělou partou vždycky scházeli.Ale od doby,co jsem začala chodit s Tomem,jsme se nějak rozhádali.Jen Romča zůstala na mojí a Tomově straně..Byli jsme tak skvělá parta!Jezdili jsme spolu na výlety,k jezeru,dělali jsme si naschvály…Já,Tom,Romča,Bill,Andreas,Gustav,Georg,Lucka,Lenny a Koki jsme byli nejlepší přátelé v celém Magdeburgu!Nechápu,proč se pak otočili proti nám…Co jim vadilo?Vlastně to všechno začalo Billem,který měl nějaký připomínky na mě a Toma a tak nějak se k němu ostatní přidali…Už to jsou skoro tři měsíce,co jsem "byla" s Tomem.Nevím,co se najednou změnilo!Vůbec tomu nerozumím!
P.S:Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NicaCola NicaCola | Web | 7. července 2009 v 20:41 | Reagovat

Páni...začetla jsem se a fakt sjůper první dílek. Už se těším na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama