Nevzdávej se bez boje 1

6. července 2009 v 20:17 | Geheimnis |  Nevzdávej se bez boje
Nevzdávej se bez boje!! 1.díl
Všechno to začalo tak náádherně…Když jsem se poznala s ním…S Billem…Byli jsme spolu každý den,trávili spolu každou sekundu našeho života…Mohlo to být tak krásné doted´,kdyby…Ne…Nesmím na to myslet!!Nemysli na to,nemysli na to!!Sakra…Jsem jako malá holka…Sedím u pláže,je tma,já objímám svá kolena a tiše pláču…Sama,nikde nikdo…On tu není…Můj princ mi odešel…A nevrátí se…Už nikdy…Všichni si myslí,že jsem blázen,ale to já nejsem…Já ne!!Blázen je ten,kdo se vzdá svého života bez boje!!A to já nikdy neudělám!!Nikdy se nevzdám!!Tak,jako to udělal Bill…Proč skočil?!Proč ho nezastavilo ani Tomovo volání??Ani volání vlastního bratra……


V chladné,smutné noci,sedím u ještě chladnějšího břehu moře a pozoruji mořskou hladinu,od které se odráží bílé paprsky měsíce…Najednou slyším něčí kroky,které sice tiše,ale přesto slyšitelně zapadávají do studeného jižního písku…,,Tome,co je?Proč sem za mnou chodíš…Nech mě tu být…"říkám,vím kdo se ke mně plíží,aniž bych se na něj pouhým okem podívala.,,Ne,Clare…Nemůžu se dívat na to,jak tady noc co noc sedíš a pozoruješ hladinu…"říká přívětivým hlasem a usedá vedle mě.,,Ale já zase nemůžu být tam!Všude ho vidím!!Všude…!"hlas se mi chvěje,skoro není slyšet.Pláč mi zakazuje cokoliv říct.,,Clare…Vím,jak je to pro tebe těžké…Jsem jeho bratr,cítím se stejně mizerně jako ty!Vždyt´ on byl já!S ním odešel kousek mě…Nenávratně…Ale žijeme dál…On už to neunesl a musel to udělat a…."už i Tomovi,věčně pohodovému člověku,jdou slzy do očí.,,Musel?!Tomi,ty moc dobře víš že nemusel!!Mohl podstoupit léčení!!Nemoci tohohle typu se dají léčit!!"rozkřiknu se a náhle utiším,když si uvědomím,že lidé ještě spí…,,Nemohl…Lékaři na topřišli příliš pozdě…Jen by se trápil!!Vím,že to je těžce pochopitelné,ani já tomu nechci věřit,ale je to tak…Ted´ mu je určitě líp!!A dívá se na nás,nechce,abychom se trápili!!On už se taky netrápí…"tyhle řeči mě přivádí k silnému pláči..Padnu Tomovi do náruče a chytnu ho kolem krku,pláču mu na rameni.Lehce mě hladí po zádech a mě už začíná být trošku zima…Komu by nebyla..Je sice léto,ale i na jihu zeměkoule bývá v létě v jednu hodinu ráno celkem zima…,,Pojd´ konečně spát…Bill tě bude zezhora opatrovat….Nás všechny!"říká Tom a pomáhá mi zvednout se z písku.,,Díky,Tome…"řeknu mu.Začínám se už dost klepat,Tom si sundá jednu ze svých mikin a navlékne ji přeze mě.
Došli jsme před náš domek…Měsíc ještě pořád svítil,jeho chladné paprsky doléhali na mojí a Tomovu tvář.Nevím proč,ale zastavili jsme se.Tom se přede mě postavil a řekl:,,Clare,já..Vím,že se to sem nehodí…Ale,…"nahne se ke mně a políbí mě.Když mi došlo,co se děje,odtrčila jsem ho jemně ode mě.,,Promiň,Tome…."po tvářích mi stéká slza.,,Ale já pořád miluju Billa…Promiň…"a utíkám do svého pokoje.,,Miluju tě…"řekne tiše Tom,ikdyž tam už nikdo není…
P.S:Pokračování příště….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama