Náramek 1

6. července 2009 v 20:16 | Geheimnis |  Náramek
,,Tak, a ted' je na řadě můj dárek!"upozorňuje na sebe Romča a předává mi krabičku menší velikosti.,,Doufám, že jsem vybrala dobře. Žena, co mi ho prodala, říkala že ten kamínek uprostřed má čarovnou moc. Ale víš, že já na tohle prostě nevěřím. Ale hrozně se mi líbil, tak jsem ti ho koupila. A věř mi, že kdybych tě neměla tak strašně moc ráda, nikdy bych do toho nevrazila tolikpeněz!"
mrkne na mě Romča když otevírám opatrně tu krabičku. Když jsem ji po chvilce otevřela, zatřpytil se v ní překrásný stříbrný náramek se světle modrým kamínkem uprostřed. Málem jsem nadšením a překvapením přestala dýchat.,,Já.. Děkuju, Romanko! Je to... Nádherný!"objala jsem jí a na tvářích se mi leskly slané slzy štěstí, ale i smutku.,,Ani se mi od vás nechce, všichni jste mi šíleně přirostli k srdíčku! Ale musím se vrátit, no..."posadím se na židli ke stolku.


,,Ale no tak, Evi. Vždyt' se za tebou můžeme přijet podívat! Copak jsi zapomněla, že mám v Německu kluka?? Možná tě s ním seznámím.."mrkne na mě Romča.,,No a já v klidu přemluvím rodiče, abychom jeli na víkend do Německa. A sejdeme se tam, ne?"přikývne i Terezka. I ostatní přikyvují, že není problém za mnou přijet.,,To by bylo skvělý. Ale bůhví kdy se sejdeme.. Nevím, jestli si najdete tolik času, abyste mohli jet do Německa. Máte přece hodně učení a ta cesta je taky docela unavující.",,Nedělej si starosti, někdy se domluvíme a setkáme se tam."řekne Terezka a napije se šampňského, které po celou dobu držela v ruce. Nakonec jsme si všichni přit'ukli a dál tancovali na písničky. Prostě jsme pařili až do rána..
*** Dopoledne jsem ještě ve spěchu přibalovala některé zbytečnosti do tašek a kufrů a celá vystresovaná z letu jsem požila sušenku. Kolem oběda jsme vyrazili na letiště do Prahy. Všechno proběhlo hladce, v letadle se mi soce dělalo trochu nevolno, ale na záchod jsem to stihla celkem dobře. Po příletu jsme ihned jeli na hotel a tam jsem si dala osvěžující spršku. Pustila jsem televizi a když jsem zjistila, že tam není nic zajímavého, napadlo mě, že bych mohla navštívit nějaký bar. Třeba bych konečně potkala kluka mých snů, když se mi to v Čechách nepodařilo.. A to jsem se tolik snažila! Ale no tak, nebreč... Prostě smůla no.
,,Mami? Mohla bych jít do baru nebo na dízu?"škemrala jsem u mamky.,,Ty máš snad peníze??"dívá se na mě a já jen zakroutím hlavou, že ne. Mamka tedy vytáhne peněženku a dá mi 8 eur. Obejmu ji a políbím na tvář.,,Děkuju!"vyletím z jejího pokoje a v rychlosti se převléknu do něčeho pohodlnějšího, než jsou šaty. Metrem jsem se dostala do centra Berlína a vyhledala jsem jeden klub, kam jsem chodila než jsme se odtud odstěhovali. Sedla jsem si k baru a rozhlížela se kolem. Koukám, že tu vymalovali a trošku pozměnili nábytek, jinak zaměstnanci tu jsou pořád stejní. U jednoho stolu jsem si nemohla nevšimnout partičky kluků. Neustále se něčemu smáli. Jeden z nich si mě všiml a usmál se. Je docela roztomilý, ale vypadá, že stojí o jiné holky než jsem já. Prostě smůla, no.
Ale já už si zvykla, že nemůžu mít všechno co bych si přála, lásku nevyjímaje. Takže jsem se raději otočila zpátky k baru a vybírala jsem si, co si dát. V tom si vedle mě někdo sedl. ,,Ahoj."pozdravil mě. Když jsem se otočila, byl to on! Ten kluk, co se na mě usmál..,,A-ahoj.."opětovala jsem rozpačitě pozdrav a nejistě jsem se usmála.,,Dáš si něco??"
P.S: Pokráčko příště... by GEHEIMNIS :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama