15.7.09

15. července 2009 v 17:25 | Geheimnis |  Geheimnis
Ahoj! =o)

Jak se máte?
Já jsem v pondělí v "práci" řekla, že končím, protože se to tam nedalo vydržet. Sedm hodin být zavřená v kuchyni, kde je vedro jako v sauně a ještě ke všemu tam "jen" mýt nádobí a to každý den pořád dokola.. A ani nevím za kolik. A navíc... Ti lidé tam.. Asi si myslí, že když jsem tam jen na brigádě a jen myju nádobí, že jsem něco méně. Prostě hrůza...

Jsem teď tedy doma a dost se nudím. Jsem doma sama. Občas vyjdu ven na zahradu a hraju si s koťaty, ale když je venku jednou hezky a jednou oblačno, tak to taky na člověka zapůsobí.
Zkoušela jsem čas zabít knížkou. Nahlédla jsem do své skromné sbírky knih a zjistila jsem, že většinu z nich jsem už četla třikrát a znovu už se mi nechce, jsem na to líná, když vím, jak to dopadne. Jediné, co jsem zatím nečetla, byl Jules Verne a Tajuplný ostrov. No jo, jenomže jak se holka může zabavit čtením pro kluky? Přelouskala jsem sotva první stránku a úvod a to je všechno.

Ach jo. Poslední dobou zjišťuji, že nejkrásnější období je dávno pryč. Občas se mi stýská po dětství. Nemusela jsem řešit problémy jako je: "zvládnu tu autoškolu? Udělám řidičák? Dojdu k maturitě? A co potom? Mám zkusit to AMU nebo ne? Vrátí se ke mě? Miluju ho ještě?". Nejraději bych se vrátila do období školky. Mými jedinými problémy byly ty, jestli pro mě táta přijede dřív než včera, jestli mi máma koupí čokoládu, jestli pod stromečkem budu mít ten kočárek, jestli dostanu k narozeninám Baby Born... Nebo do páté třídy.. Starala jsem se jen o to, kdy vyjde nové číslo Barbie nebo Witch. Jestli mi táta zase předplatí oba dva časopisy, jestli mi koupí barbínu pravou od mattela... Stýská se mi po tomhle období...

Ani nevím, kdy nastal ten zlom. Kdy se z malé roztomilé prineznovské holčičky začala stávat pomatená, pubertální holka se starostmi, jestli už jí rostou prsa, jestli už dostane poprvé měsíčky a stane se "ženou" a tak dále a tak dále.. Možná, že jsem musela rychle vyspět v době, kdy mi bylo třináct a kdy nás táta opustil. Najednou jsem se musela stát mámě oporou a pomáhat jí. Přemýšlet, jak jí pomůžu nejvíc. Prostě se přestat starat o barbie a o svět malých děvčat. Dospět...

Asi proto mě někteří lidé označují za střevo, trdlo, tele apod. Nejspíš jsem uvnitř duše i těla vážně dítě a asi proto se občas chovám dost střeštěně. Někdy mi nepřijde, že už mi bude osmnáct a že za pár let budu zakládat rodinu. Těším se na to, těším se opravdu na ten život manželky a rodiče. Ale... Zároveň se bojím na sebe převzít tak velkou zodpovědnost. Mám strach, že z mého dítěte vyroste hajzl, násilník, vrah.. A to jen proto, že nejsem dost silná osobnost. Že to dítě nebudu umět vést správnou cestou.
Tolik let jsem se těšila, až půjdu do autoškoly a až budu mít vlastní auto. Včera jsem ho přivezli z Rakovníka z autobazaru. Mám ho v garáži a nejpozději v listopadu mi to začne. Jenomže... Když jsem se včera šla na toho mýho brouka podívat do garáže.. Připadal mi najednou tak obrovský, tak silný... Začala jsem mít obrovské pochybnosti, že tohle auto nebudu umět ovládat. Že ho neuřídím, že ty papíry ani neudělám. Bála jsem se ho dotknout.Měla jsem z něj strach...

Nevím, co je tohle za období, nedokážu ho pojmenovat. Ale vůbec se mi nelíbí... Uvidíme, třeba se to všechno časem zlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama